PŘÍLOHA Louče
Shrnutí omylů a faulů dezinfomátorů
Zde je shrnutí všech základních omylů, kognitivních zkreslení a faulů v logickém uvažování, kterých se dopouštějí dezinformátoři jako SMIS, Bazalová, Furst, Krátká, Zwyrtek-Hamplová, SOSP, Nielsen, Tománek, Šmucler, Pollert, Chaun, Okamura, Rajchl, Vávra, Janeček, Zlínský, Staněk, Kovařík, Turánek, Peková, Kotlár a mnozí další. Zkopírujte jim to do komentů pokaždé, když se těchto faulů dopustí.
a) Potvrzovací zkreslení (confirmation bias)
Lidé vyhledávají a preferují informace, které potvrzují jejich stávající přesvědčení, a ignorují nebo odmítají informace, které jim odporují.
b) Zkreslení zpětného pohledu (hindsight bias)
Po události mají lidé tendenci věřit, že výsledek byl předvídatelný nebo dokonce „jasný“, čímž posilují víru, že existovalo „spiknutí“, které mělo být zjevné.
c) Proporční omyl (proportionality bias)
Lidé věří, že velké události musí mít velké příčiny. Například věří, že útoky z 11. září musely být dílem velkého spiknutí, protože „byly příliš významné“ na to, aby šlo jen o akci malé skupiny teroristů.
d) Iluzorní korelace
Tendence vnímat souvislosti mezi jevy, které spolu ve skutečnosti nesouvisejí. Např. spojování očkování s autizmem na základě náhodných časových souvislostí.
e) Efekt Dunning-Kruger
Lidé s nízkou úrovní znalostí v dané oblasti často přeceňují své schopnosti a znalosti. Věří, že „vidí pravdu“, kterou ostatní nevidí, a nevěří expertům.
a) Potřeba kontroly a srozumitelnosti světa
V nejistém světě lidé hledají jednoduchá, srozumitelná vysvětlení. Konspirační teorie často nabízejí jasného viníka nebo skrytý smysl, čímž snižují úzkost.
b) Nedůvěra k autoritám a institucím
Narušená důvěra ve vlády, média a vědecké instituce vede k ochotě věřit alternativním zdrojům, které potvrzují vlastní nedůvěru.
c) Potřeba výjimečnosti
Někteří lidé chtějí věřit, že „vidí pravdu“, kterou ostatní nevidí – což jim dává pocit výjimečnosti a nadřazenosti.
a) Argument z neznalosti (argumentum ad ignorantiam)
„Nikdo neprokázal, že to není pravda, takže to pravda být může.“
b) Falešná kauzalita (post hoc ergo propter hoc)
Záměna korelace za kauzalitu: „Když jsem se nechal očkovat a pak jsem onemocněl, očkování to způsobilo.“
c) Slaměný panák (straw man)
Zkreslené prezentování argumentu druhé strany, aby šel snadno vyvrátit: např. „Vědci chtějí, abychom se navždy zavřeli doma.“
d) Ad hominem
Útok na osobu místo argumentu: „To říká doktor, kterého platí farmaceutické firmy.“
a) Echokomory a algoritmy sociálních sítí
Sociální sítě posilují názory tím, že uživateli ukazují obsah, který odpovídá jeho zájmům – což vytváří iluzi, že „všichni to vidí stejně“.
b) Skupinová polarizace
Diskuze v uzavřených skupinách vede k extrémnějším postojům – členové si vzájemně potvrzují názory a posilují radikalizaci.
Lidé věřící a šířící dezinformace nejsou nutně „hloupí“ – často jde o důsledek přirozeného fungování lidské psychiky a logických zkratek. V kombinaci s moderním prostředím (sociální sítě, informační přetížení, ztráta důvěry v instituce) vzniká ideální podhoubí pro šíření konspiračních teorií.